• Faktor #1: Jazykové a komunikační bariéry
• Faktor #2: Diskriminace na základě etnického původu nebo náboženského vyznání

Vzájemné učení představuje obousměrnou vzájemnou činnost, která má být vzájemně prospěšná a má zahrnovat výměnu znalostí, nápadů a zkušeností mezi účastníky. Lze jej popsat jako způsob vzájemně závislého nebo vzájemného učení založeného na neustálé interakci pedagoga a žáka a žáka s ostatními žáky. Interakce probíhá formou komunikace, která může zahrnovat znaky, zvuky, slova, vzhledy, fráze, příběhy, tělesný kontakt, dopisy a mnoho dalších specifik.

Vzájemné učení zahrnuje různé modely učení, včetně těch, kde si pokročilejší studenti doučují mladší studenty nebo studenti ze stejného ročníku si navzájem pomáhají jak v obsahu kurzu, tak v osobních záležitostech. Dalšími modely vzájemného učení mohou být také diskusní semináře, soukromé studijní skupiny, poradenství, programy vzájemného hodnocení, práce na společných projektech, skupinové práce, mentorování na pracovišti a komunitní aktivity.

Vzájemné učení lze úspěšně uplatnit v procesu učení jazyků, zejména pro rozvoj komunikativních jazykových dovedností a verbální praxi. Je to dobrý model pro studium jazyků pro konkrétní účely, protože umožňuje individuální přístup a podporu jazyků, které postrádají adekvátní výukové materiály vhodné pro konkrétní skupiny studentů.

Vzájemné učení je vhodné jak ve formálním vzdělávacím prostředí, tak ve více neformálních kontextech zahrnujících dobrovolníky se znalostmi příslušného jazyka. V této souvislosti by vzájemné učení mohlo být prospěšné také pro lidi z různých etnokulturních prostředí, podporovat integraci migrantů a sociální začlenění.

Kulturní vzájemné učení zahrnuje vrstevníky z různých kulturních prostředí a lze jej považovat za nejúčinnější přístup k získávání kulturních a mezikulturních kompetencí. Ve skupinách z různých kulturních prostředí a se značnými jazykovými bariérami tento model rozvíjí nejen mezikulturní kompetence, ale také sociální kompetence, které jsou velmi potřebné. Kromě toho lze kulturní vzájemné učení použít k potírání stereotypů v rámci učící se skupiny nebo společnosti obecně. Na individuální úrovni ovlivňuje kulturní vzájemné učení emocionální a měkké dovednosti a odemkne mezi studenty takzvanou „vzájemnou zranitelnost“.

Kulturní přístup je obzvláště užitečný pro osoby s nízkým vzděláním a / nebo znevýhodněním s omezeným přístupem k procesu učení. Kulturní vzájemné učení představuje nejen příležitosti pro studenty k diskusi o problémech, ale také představuje příležitosti pro studenty, jak obohatit svou emoční inteligenci, lépe porozumět kulturnímu pozadí svých vrstevníků, a tím lépe porozumět jejich činům a motivacím. Kulturní přístupy v kombinaci s metodami vzájemného učení otevírají nové možnosti zaměřit se na problémy politické a sociální integrace a zahájit sociokulturní dialog.