Mezikulturní vzdělávání má hodně co do činění s pochopením role a postavením, které sám jednotlivec a ostatní jednotlivci hrají ve společnosti. Když na to přijde, je důležité pochopit, jak kultura ovlivňuje několik aspektů interakcí a chování, stejně jako být schopen rozlišit rozměry, které definují kulturní rozdíly mezi společnostmi nebo skupinami.
Kultura může být definována jako:

sdílení hodnot, porozumění, předpokladů a cílů, které se učí od předchozích generací, jsou zavedeny současnými členy společnosti a předávány následujícím generacím. Tento sdílený výhled má z velké části za následek společné postoje, kodexy chování a očekávání, která podvědomě řídí a kontroluje určité normy chování” (Inun Jariya 2012: 62)^[1].

Poté, co byla předána potomkům určité sociální skupiny bude kultura internalizována těmito jednotlivci, kteří tvoří součást socializačního procesu. Jelikož je multidimenzionální, kultura se skládá z několika společných prvků a sdílených hodnot, které jsou vzájemně závislé.

Obrázek 2 Viditelné a neviditelné části kultury

Právě v tomto kontextu zjevné vzájemné identity mezi kulturními sekcemi se vytváří obraz toho druhého. Jednoduše řečeno, tím druhým je jedinec, který má kulturní rozdíly a je považován za vnější prvek.

Othering (být tím druhým) je simultánní konstrukce sebe sama nebo ve skupině a druhého nebo mimo skupinu ve vzájemném a nerovném protikladu prostřednictvím identifikace nějaké žádoucí vlastnosti, kterou vlastní sám nebo je ve skupině a toho druhého nebo mimo skupinu, která chybí a / nebo některé nežádoucí charakteristiky, kterou má druhý nebo vnější skupina a sobě samému nebo skupině chybí. Othering tedy nastavuje nadřazenost sama sebe nebo ve skupině v kontrastu s méněcenností někoho jiného nebo vnější skupiny, ale tato nadřazenost / podřadnost je téměř vždy ponechána implicitní^[2].

Tím, že jsme zastoupeni stereotypy, je existence toho druhého definována jako protiklad k nám. Ten druhý by měl vlastnosti, které by ho / ji stavěly do stavu méněcennosti vůči nám. Proces otheringu vyplývá ze skutečnosti, že kultura není vnímána pouze z hlediska její jedinečnosti a odlišnosti. Je identifikována jako prvek, který lze srovnávat, takže v následku lze soudit, že máme lepší kulturu.

Je to pak v tomto smyslu, že přistěhovalci mohou být vystaveni procesu otheringu v hostitelských společnostech, protože:

Emigrovat znamená emigrovat s vlastní historií, s vlastními tradicemi, způsoby života, pocitem, jednáním a myšlením, svým jazykem, náboženstvím, stejně jako se všemi ostatními sociálními, politickými, duševními strukturami společnosti, zpočátku je pouze začlenění sekund, zkrátka s jeho kulturou (Sayad 2014: 19)

Vzhledem k tomu, že člověk nemigruje “nepotrestán” (Sayad 2014: 19), bude vždy nést svou vlastní kulturu při překračování hranic tím, že dorazí do hostitelské země, budou obě kultury – od migrantů, stejně jako z hostitelské komunity – v kontaktu. V několika evropských zemích jsme dnes svědky strachu z migrantů a jejich kultur v jasném počínání otheringu. S tímto strachem často přichází diskurz, že tito migranti mají několik aspektů své kultury, které se liší od naší kultury, což ohrožuje jedinou existenci naší kultury, pokud dorazí mnohem více migrantů.

V boji proti tomuto iracionálnímu strachu je nezbytné vytvořit empatii poznáváním a snahou porozumět kultuře toho druhého.

[1] http://www2.hu-berlin.de/transcience/Vol6_No1_2015_69_90.pdf

[2] https://pdfs.semanticscholar.org/0bc0/73aa9b16044152c9ecd71b7570aa385f9e59.pdf